News

výstava Mini, galerie Doma

výstava Mini, galerie Doma

Mini výstava Simony Blahutové v kyjovské Galerii Doma
Kyjovská Galerie Doma otevřela 17. podzimní sezónu výstavou obrazů a koláží Simony Blahutové, absolventky AVU z r. 2006. Blahutová studovala u Karla Nepraše, Michala Rittsteina a studium ukončila u Vladimíra Skrepla. „Cestování“ několika ateliéry jí bezpochyby prospělo: od Nepraše , na kterého s láskou vzpomíná, si odnesla cit pro objekt a hravost, od Rittsteina velkorysé figurální pojetí obrazu, a od Skrepla konceptuální uvažování o obrazu. Blahutová se ve své tvorbě zabývá lepenou koláží (této techniky si znovu začala všímat např. i další Neprašova žačka, sochařka Martina Hozová, stejně jako Blahutové spolužačka a kamarádka Lucie Ferliková, rovněž abs. AVU). Koláž ovšem není pro Blahutovou cílem; v části své tvorby - krabičkách – objektech – je sice koláž výsledným tvarem, nicméně v druhé, významnější autorčině poloze slouží jako skica pro velkoformátový figurální obraz. Blahutová má ráda plošnost, a tak používá jednak techniku airbrushe, ale rovněž lakování syntetickými emaily, které používá jen na části obrazů, takže s tímto materiálem pracuje jako se sochařskou matérií. Blahutové výrazové prostředky jsou úsporné a efektivní, v některých obrazech až minimalistické. Stačí jí dvě barvy, dvě šablona a oxeroxovaný obrázek.
Tématicky i stylově navazuje ve většině děl Blahutová na britský pop art (v jejím díle rezonuje tvorba Hamiltona, Wesselmana nebo Jonese), časté jsou i výlety do světa kinematografie 60. a 70. let (obrazová koláž s tváří Lyndsdaye Andersona, vzdálené echa Hitchcocka či fotografií Garryho Vinograda, samurajské filmy, atd. ). Blahutová pracuje rovněž s tématikou módní fotografie z ženských časopisů typu Elle, Vogue, apod. Činí tak ovšem ironicky; např. na hodonínském sympoziu Malý formát, jehož se letos zúčastnila, vytvořila nejlepší obraz výstavy, zobrazující modelku z Elle někdy ze 60. let, které ovšem upadla hlava. Fragmentace a nové seskládání lidského těla, ovšem chaotické a zneklidňující, je průvodním znakem Blahutové tvorby. Jasně zde funguje sémantický princip koláže – neobvyklými juxtapozicemi upozorňovat na nové asociativní významové souvislosti - ale v některých dílech rovněž dekonstrukce ženského stereotypu (násilné rozparcelování ženského těla na jednotlivé údy jakožto porce určené pro erotický konzum. Těžko říct, jestli Blahutová pracuje s tímto tématem záměrně a navazuje tak na feministickou filmovou teorii 70. a 80. let, či zda tak činí intuitivně). Obrazy Simony Blahutové mají v českém kontextu paralelu především v díle Anny Neborové (tématicky i formálně), Alexandry Jiřičkové, nebo Denisy Krausové, se kterou Blahutová již několikrát vystavovala (spolu s Lucií Ferlikovou).

Barbora Lungová