wu-Man

je soubor OBRAZŮ, OBRAZO-OBJEKTŮ A KOLÁŽÍ, které jsou retrospekcí a rekonstrukcí odložených myšlenek z posledních 3 let.

Když jsem studovala na AVU v sochařském ateliéru, stále jsem se potýkala s nechutí (odporem) vytvářet sochy. Když jsem pak přestoupila do malířského ateliéru, měla jsem úplně stejný problém ve vztahu k obrazům. Jedno se mi zdálo příliš 3d, moc hmatatelné, nějak příliš konkrétní, druhé příliš (právě-jen) 2d, tedy nějak moc iluzivní. Stále jsem měla nutkání popírat jedno tím druhým- tedy už v samotné formě vyvracet a upozorňovat na to, co je v základu dané, snad s pocitem, že právě to by přece klidně mohlo být jinak. Dostávala jsem se tak do jakési sisyfovské smyčky, která (i když jejím výsledkem někdy byla nula) možná naplňovala veškeré mé úsilí- záměr. Teprve s odstupem času mi došlo, že tyhle formální (mnohdy dosti krkolomné) kejkle jsou pro mě vlastně kýženým obsahovým sdělením….že už v té podryté a překopané divnoformě se snažím obsáhnout a sdělit to, co považuji za podstatné ----neustálé přehodnocování, nabourávání samozřejmého a předem jasně daného, zoufalá snaha rozebrat na kousíčky a nalézt řešení. Tedy už na samém počátku (práce), v samotném přístupu (ke všemu) , asi jsem chtěla klást otázku: jestli a proč právě tohle. Tato mánie mě opustila po odchodu ze školy. Jistě ji podporoval i fakt, že ať jste se v ateliéru podívali na kteroukoli ze světových stran, kam jen oko pohlédlo, všude samé obrazy. Hrůzostrašné pro mne byly ty, které byly vytvořeny s bezstarostností a samozřejmostí.
Jako odkaz na toto období jsem vyřezala několik OBRAZO-OBJEKTŮ, černých siluet. Mají plochost – iluzi prostoru- obrazu , a nebarevnost, prostorové ohraničení-vymezení sochy. Všechny tři témata jsou vyjmuta z mých už vzniklých věcí nebo skic (z posledních 3 let)¨ Chtěla jsem u těchto výjevů znejistit samozřejmost jejich poslání a počínání, možná i zvrátit smysl samotné jejich existence.
RYTÍŘ (většinou symbol. zachránce) přijíždějící v negativu- nepřijíždějící nikdo…
POMNÍK BOJOVNÍKA (sloužící k uctění) padá z vlastního piedestalu
NĚKDO KRÁČEJÍCÍ v jasně vymezeném „prostoru obrazu“

Před třemi lety jsem začala amatérsky zkoumat skrytý smysl médií (reklam, časopisů, billboardů), které mě přitahují a deptají současně - jejich prapodivnou manipulací a účinky. Zkoušela jsem z nich nějakou stejně rafinovanou přesmyčkou vytvářet obrazy, které by jejich původní záměr úplně převrátily. Z částí reklam jsem dělala koláže, které jsem pak přenášela na plátna s (pokud možno matematickou) přesností….což dělám dodnes. Zcela neosobní podklady jsou pro mě záminkou k ryze osobním sdělením. Často se nakonec intuitivně uchyluji ke TŘEM BARVÁM alchymie. Zřejmě se tím zdůrazní jejich symbolický význam, kterého jsem si „samozřejmě“ vědomá.